Přítomnost kloboučníků v Novém Jičíně se datuje od 16. století a neodmyslitelně patří k historii města. Roku 1799 se kloboučník Johann Nepomuk Hückel stal členem novojičínského kloboučnického cechu a položil základy slavné firmy Hückel. Synovec Johann Hückel získal v roce 1835 mistrovské právo a převzal dílnu po svém strýci a následně i otci Augustinovi. V roce 1865 zmechanizoval výrobu klobouků instalací parního stroje o třech koňských silách, jako první v celém tehdejším Rakousku. Přínos nových zkušeností do výroby okamžitě zvýšil poptávku a malá továrna na Dolnobranské ulici brzy nestačila vyrábět potřebné množství klobouků. Proto bylo v roce 1867 rozhodnuto zakoupit pozemky na jižní straně města a vystavět zde moderní kloboučnickou továrnu. Nová továrna firmy Hückel vyrostla na jižním předměstí Nového Jičína v roce 1867 a vybavena nejnovějšími stroji zaměstnávala již tehdy přes 300 dělníků. V následujícím roce vznikla veřejná obchodní společnost J. Hückel´s Söhne. V roce 1874 se jejich podnik stal největším ve městě. Vynikající kvalita a rozsáhlá produkce značky Hückel byla oceněna na mnoha světových výstavách. Vzestup podniku omezila až první světová válka. V těžkých poválečných letech se podařilo udržet výrobu a vybudovat nové továrny v německé Ratiboři a v polském Skoczowě. Produkce firmy vzrostla následně po těžké hospodářské krizi v roce 1933 a před další světovou válkou firma zaměstnávala na 3000 dělníků, mistrů a úředníků. Takřka 1000 různých strojů poháněly čtyři parní kotle a turbína se spotřebou skoro tří vagónů uhlí denně. V průběhu války byla firma postupně převáděna na zbrojní výrobu a pro účely zaměstnanců zde vznikla jako první v Novém Jičíně závodní kuchyně. Po skončení druhé světové války následným znárodněním a sloučením všech tří novojických kloboučnických továren vznikla firma Tonak, dnes akciová společnost, která pokračuje v kloboučnické tradici města Nového Jičína.