Tonak – výroba čepic

Historie dnes již neexistující továrny známé jako „čepičárna“ je spojena se soukenickým rodem Siebertů. Ten se v Novém Jičíně objevuje v písemných zmínkách již v 17. století. Soukeničtí cechovní mistři stejného jména jsou připomínáni v letech 1698, 1748 a 1758. Zakladatel novodobé firmy na výrobu vlněného zboží Anton Seibert senior se narodil 7. října 1823. Jeho původní manufaktura stála na místě dnešní Revoluční a později dnešní části Nerudovy ulice. V roce 1865 zakoupil však dům č. 472 a pozemky na dnešní Bezručově ulici za 5450 zlatých. Zde se usadil společně se svou manželkou Johannou a přemístil zde své podnikání. Také jeho syn Anton Seibert junior, který se narodil 6. května 1854, pokračoval v rodinném díle a rozšířil firmu o další budovy a zároveň i o kotelnu a parní pohon. Hlavní tovární budova měla 16,2 metru na délku, 6 metrů na šířku a zahrnovala dvě podlaží. V roce 1885 se zde vyráběly šátky a třásně, které se exportovaly hlavně do Uher. Za první světové války se musela výroba orientovat na armádní poptávku. Vyráběly se zde vlněné deky pro vojsko, nemocnice, používalo se k výrobě nejen ovčí vlny, ale dokonce srst z velbloudů. Po smrti Antona Seiberta mladšího v roce 1930 přešla firma na jeho syny Antona a Othmara. Další přestavby se tovární závod dočkal po velkém požáru v roce 1939. Majetek firmy byl nakonec v roce 1945 zestátněn. Dne 1. září 1948 byla v objektech bývalé Seibertovy továrny zřízena tříletá učňovská škola kloboučnická. Následně zde byla v roce 1961 zahájena výroba čepic všeho druhu pro civilní potřebu. Tento výrobní závod zaměřený na výrobu čepic byl ve městě přezdíván jako „čepičárna“. Na počátku 21. století již nebyl firmou využíván a byl odprodán městu. Po jeho demolici v roce 2009 slouží vzniklá proluka jako provizorní parkoviště, především pro obyvatele blízkého sídliště.