Karnola

Horní továrna bratří Böhmů byla vystavěna v roce 1919 a výroba v ní byla spuštěna počátkem 20 let. 20. století. Z dolní Böhmovi továrny sem byla přenesena výroba šišáků – polotovarů z vlny, které se pak podle aktuálních trendů dokončovali ve finální modely. Postupně sem byla převedena i výroba z pražské pobočky a novojičínská továrna se stala hlavním závodem celého podniku Bratří Böhmů. Vlněné klobouky z Böhmových továren neměly v té době konkurenci, zboží se vyváželo téměř do všech států světa. Hlavním odbytištěm byla celá Evropa, především Anglie a Francie, ale také Austrálie a Nový Zéland. Před druhou světovou válkou zaměstnával novojičínský závod 1 729 dělníků a další 66 pracovalo v domácnostech na stříhání a třídění srsti. Po záboru Nového Jičína v říjnu 1938 byla továrna jako židovský majetek konfiskována a v roce 1941 prodána konkurenční německé firmě Johann Hückel´s Söhne. Po druhé světové válce byl provoz ve značně zdevastovaném podniku obnoven a roku 1946 se stal načas součástí nově vzniklého podniku Tonak. V roce 1948 prošel novojičínský textilní průmysl znárodněním a roku 1951 továrna připadla národnímu podniku Lodena. V roce 1956 převzala tento závod Karnola, národní podnik, která zde soustředila závod na výrobu česaného a mykaného zboží. V roce 1967 nastala v závodě opět obnova látek z česané příze na pánské obleky. Výroba vlněných látek zde probíhala až do zániku Karnoly v roce 2003.